Otevřený dopis pisatelům Otevřeného dopisu aneb Kde nic není, ani pořadatel nebere. I Kmotřička smrt má větší šanci. Pln očekávání, co nového se dozvím, jsem se začetl do Otevřeného dopisu majitelů dostihových koní, adresovanému prezidentovi a vedení Svazu chovatelů a zprostředkovaně i prezidentovi Jockey Clubu ČR. V mnohém s ním souhlasím, ale v mnohém mi jeho obsah a účinek uniká, možná jsem ho při svém vzdělání nepochopil. Vlastně jsem se nedozvěděl nic nového, pokud pominu syntaktické a logické nesrovnalosti textu. Konkrétně: 1. Předem je nutno konstatovat: jsem řadovým členem ČSCHMDK , ale nejsem členem JC ČR, ani jeho sympatizantem, natož jeho agentem. I já mám vůči těmto organizacím své výhrady, To ale ještě není důvodem v sobě produkovat jedovaté sliny. Spíše by bylo dobré navrhnout účinné konkrétní řešení kritizovaného stavu. 2. Poměřování českých poměrů s jinými státy notně pokulhává. Ano, lze volat po výhodách, které v jiných zemích dostihové a chovatelské autority poskytují chovatelům, majitelům a jiným zúčastněným, ale v našich poměrech je to iluzorní. Pokud nefunguje sázkový provoz, vracející značné prostředky do dostihů, je zbytečné očekávat příliv financí. Stejně tak při absenci movitého generálního sponzora. A stát, který odírá všechny bez rozdílu, se také nepřidá a nepředá. 3. Pisatelé volají po jiném způsobu financování dostihového provozu s tím, že už je unavuje do něj sypat peníze. To je jejich právo, jde o jejich peníze. Kdo ale bude po nich tím štědrým mecenášem? Kdo a proč ho má hledat? Pořadatelé? Majitelé? Trenéři? Svaz chovatelů? Jockey Club? Vychází mi z toho jediné: chtějí běhat pořadatelé? Jockey Club? Nikoliv. Běhat chtějí majitelé a trenéři a potažmo i ostatní s turfem existenčně spojení. Jockey Club jen určuje pravidla a koordinuje tento sport. 4. Kdo z pisatelů Otevřeného dopisu, pokud nehodlá financovat vlastní zábavu, se pokusil najít generálního sponzora, jako má fotbal, hokej, basket a setřást ze svých beder dárcovství financí vydávaných pro vlastní potěšení? Nevím o žádném. Pak zbývá jen ten obyčej dědečků, co hrají mariáš: sejdou se v hospodě, dají drobné na hromádku, a kdo vyhraje, s úsměvem bere, kdo prohraje, platí a pláče. Říká se tomu samofinancování. 5. Na poslání a práci Svazu chovatelů mám vlastní názor. Také si nemyslím, že je to bůhvíjaká progresívní organizace. Dovedu si např. představit zřízení několika sekcí, které by se na odborné úrovni a s konkrétními závěry zabývaly plemenářskou legislativou, vlivem na dostihy, propagací a marketingem Svazu a dostihů, otázkami chovu, licentací, apod. Ale vážení pisatelé, kolikrát jste byli na jeho schůzích, kolikrát jste vyslovili něco podnětného, kolikrát jste projevili na schůzích snahu něco změnit, případě se do jeho čela postavit? Teď po (rychlých) změnách voláte. Kdy jste, milí signatáři, pane Trávníčku, Mikulecký, Chudáčku, Rokyto a další, na schůzi Svazu byli naposled? Pokud ten svaz viníte z pasivity, kdy a jak jste byli aktivní? S Adamem Michnikem řečeno: nebyl jsem s vámi zbabělý, proto s vámi teď nemusím být statečný. 6. Ano, vážení pisatelé – nebo aspoň někteří z Vás – dávali jste a dáváte své peníze do dostihového provozu. Uvědomte si však jedno – nedáváte je nám – pořadatelům, ale dáváte je jen sami sobě (občas si přilíznou i jiní). Pouze s tím rozdílem, že si financujete jen to, co chcete a co Vás baví. Je přece lépe se prezentovat ve vyšších kategoriích dostihů než na periferii. A nám, malým a chudým zůstává to potěšení obcházet místní již tak státem vydojené podnikatele. Pokud dají, přijedete (tedy pokud dají dost, aby i Vašim drahým koním stálo za to u nás běhat). Pokud nedají, nepřijedete a dáte své peníze jinam, tam, kde budete vidět. Nejlépe v televizi. 7. Zkuste porovnat svůj oblíbený sport s jiným odvětvím – třeba s motorismem. Soutěžní jezdec si musí pořídit drahé auto nebo motorku, nejlépe za pomoci sponzora a provozuje vlastní stáj, nejlépe za podpory a pod hlavičkou téhož. Platí si vše z vlastní nebo sponzorovy kapsy. A pak jede na závody. Zase za své. Pokud nevyhraje, vrací se s prázdnou, někdy i bez auta. Pokud vyhraje, dostane plechový pohár na poličku a vavřínový věnec, s jehož lístky si maximálně může doma vylepšovat bramborovou polévku. To je vše. Paralela se nabízí – chceš závodit? Pořiď si sponzora. Vy jste si pořídili méně či více drahé koně. Je otázka, zda pro radost a krásný pocit z vítězství nebo jako „výrobní prostředek“ k získávání cizích peněz z dotací, které Vám seženou jiní a snižují tak Váš deficit. Zdá se Vám to spravedlivé? 8. Není dobré kamenovat proroky, jak praví klasik. Pan Ing. Luka stojí v čele JC téměř dvacet let. Nelze nevzpomenout jeho úlohy v záchraně chuchelského závodiště, které tvoří páteř našich dostihů. I proto je dosud prezidentem JC. Nemyslím si ale, že tato funkce je smyslem jeho života, má dost svých aktivit a v JC nepracuje pro své obohacení. Je jen jeho věcí, že je ochoten strpět to nasazování psí hlavy a být tím svatým Šebestiánem, do kterého zapichujete své šípy. Ono se to stejně podle jeho názoru asi bude vyvíjet, ať se Vám to líbí nebo ne. (Na jeho místě bych proto z prezidentské židle vstal a galantně jednomu z Vás uvolnil místo. Podobně by to mohl udělat i MVDr. Černocký jako prezident Svazu chovatelů). 9. Jste na řadě, dámy a pánové. Čas ukáže, co umíte a změníte. Říká se – do roka a do dne. Držím Vám palce a těším se na skvělou budoucnost českého turfu jako jeden z provozovatelů malého závodiště. Každý týden byste u nás mohli běhat, aniž byste třeba dali korunu do přihlášek a startovného. A to vše za peníze Vámi získané od jiných štědrých šťastlivců a obětavců! Přeji Vám dostatek sil k tomu, abyste změnili to, co změnit lze a dostatek trpělivosti přestát to, co změnit nemůžete. A hlavně dosti moudrosti, abyste dokázali tyto věci rozlišit. S pozdravem Zdeněk Karlach, DOSTIHY SLUŠOVICE, o.s.